Publikace
2023
Účelem článku je nástin možného vývoje sektoru plynárenství v období nejbližších desetiletí. Je snahou se podívat na celou problematiku v širších souvislostech. V celém energetickém sektoru dochází v posledních letech k zásadním přeměnám. Mnohdy jsou bez většího rozboru sdělovány zásadní závěry a pro scénáře dalšího vývoje jsou uplatňovány různé nezměnitelné předpoklady a faktory. Očekává se, že budou funkční trhy a že budou bez problémů platit všechny stávající nebo připravované právní normy. Realita celosvětového vývoje je ovšem jiná a ukazuje se, že je žádoucí pracovat s různými možnostmi, které byly dříve považovány i za krajně nepravděpodobné.
Celý text si můžete přečíst zde.
Česká republika podobně jako celá střední Evropa zažívá zásadní proměnu importního portfolia v oblasti dodávek plynu. V průběhu roku 2022 došlo k postupnému omezování dodávek ruského plynu do regionu střední Evropy a zejména do Německa, odkud čeští zákazníci dominantně odebírají plyn. Po úplném zastavení přepravy plynu přes plynovod Nord Stream na konci srpna 2022 se přestal ruský plyn také dostávat do české přepravní soustavy. Celý text si můžete přečíst zde.
2022
Rostoucí zastoupení obnovitelných zdrojů energie s sebou přináší potřebu vhodně reagovat na fluktuující produkci energie její akumulací. To platí i pro výrobu bezemisního vodíku, který má postupně nahrazovat např. zemní plyn. Mezi možnosti, jak snížit výrobní náklady zeleného vodíku patří optimalizace provozu elektrolyzéru pomocí vhodného poměru FVE a elektrolyzéru, případně pomocí doplnění v podobě denní akumulace (baterie). Akumulace elektrické energie vyráběné fotovoltaikou během špiček do baterií a její následné využití v nočních hodinách dokáže zvýšit celkové využití elektrolyzéru, ale za cenu dražší vstupní elektřiny. Vyšší výroba elektřiny z FVE pro vyšší využití jmenovitého výkonu elektrolyzéru zase vyžaduje dodatečné náklady na připojení a dodávku přebytkové elektřiny do distribuční soustavy. Celý text si můžete přečíst zde.
Současná vyhrocená válečná situace na Ukrajině neponechává nikoho v Evropě v klidu. Kromě zpráv o velkých obětech a odvaze ukrajinského národa se také objevují dílčí informace o dopadu války na energetickou infrastrukturu této země. Informace o ukrajinské energetice nejsou u nás příliš rozšířené. Cílem příspěvku je informovat o stavu elektrizační soustavy Ukrajiny, o její postupné cestě k synchronnímu propojení s evropskou soustavou ENTSO-E a také o dopadech válečných kroků Ruska v únoru a březnu 2022 na ukrajinskou soustavu. Článek zachycuje situaci na Ukrajině podle dostupných informací do 14. 3. 2022. Všeobecné informace (počet obyvatel, spotřeba elektřiny) se vztahují ke stavu před 24. 2. 2022. V závěru je stručná aktualizace k 22. 3.2022. Celý text si můžete přečíst zde.
Na emisích skleníkových plynů spojených s těžbou a přepravou zemního plynu od těžební sondy po konečného odběratele plynu se výrazně podílí úniky metanu. Satelitní snímkování navíc odhaluje mnohem větší rozsah emisí tohoto plynu, než ukazují dřívější odhady a měření. Metan má oproti oxidu uhličitému několikanásobně silnější vliv na globální oteplování. Vypouštění metanu do ovzduší v rámci plynárenského sektoru lze nicméně relativně komfortně snížit s využitím dnes dostupných technologií. Vhodnou motivací k omezování úniků metanu je současná vysoká cena zemního plynu, případně postupný nezájem odběratelů o palivo s vysokou emisní stopou. Celý text je dostupný zde.
Uhlí dlouhodobě představuje jeden z pilířů české energetiky. Význam uhlí je patrný i v roce 2021, kdy za první pololetí mělo podíl na výrobě elektřiny 38 % (15,8 TWh). Přesto se však očekává, že někdy okolo roku 2030 bude spalování uhlí v ČR ukončeno. Text mimo jiné popisuje dopad ukončení spalování uhlí na produkci emisí CO2 a řeší, jak toto palivo nahradit. Společně s OZE se jako přirozená náhrada jeví zemní plyn. I přes svůj fosilní charakter, je zemní plyn schopen výrazně redukovat emise CO2 a přispět k dekarbonizaci české elektroenergetiky a teplárenství. Celý text si můžete přečíst zde.
2021
V České republice podobně jako v ostatních evropských zemích vznikají plány na rozvoj propojeného vodíkového hospodářství. Vodíkové strategie představují cíle v oblastech spotřeby vodíku, méně specifické jsou však již v oblasti jeho výroby. Využití vodíku jako nástroje pro dekarbonizaci různých odvětví našeho hospodářství vyžaduje jeho bezemisní výrobu z elektřiny z obnovitelných zdrojů. S tím se pojí potřeba masivní výstavby fotovoltaických, a hlavně větrných parků. A také technologií, které budou umět nárazovou dodávku elektřiny do sítě regulovat. K takovým patří i technologie pro ukládání elektřiny v podobě vodíku, nazývaná power-to-gas (P2G). Celý text si můžete přečíst zde.
Může biomasa nahradit uhlí?
Text článku si můžete přečíst zde.
Může bioplyn nahradit uhlí?
Text článku si můžete přečíst zde.
Může plyn nahradit uhlí i jádro?
Text článku si můžete přečíst zde.
Jak vzrostou výrobní náklady elektřiny?
Text článku si můžete přečíst zde.
Tento článek si klade za cíl seznámit čtenáře s problematikou významných změn v elektroenergetických zdrojích, které lze očekávat v průběhu následujících zhruba 20 let. Požadavky na snižování ekologických dopadů spojených s výrobou elektřiny budou vytvářet tlak na změnu výrobní technologie elektráren. V současnosti zatím není k dispozici ekvivalentní náhrada pro odchod od spalování uhlí. V tomto prostředí se proto nástrojem pro částečnou dekarbonizaci může stát, byť na přechodnou dobu, zemní plyn. Jeho uplatnění v energetice lze očekávat v řadě oblastí, zahrnujících výrobu elektřiny, výrobu tepla v kombinované výrobě i regulační služby. Celý text si můžete přečíst zde.
Zajistí nám obnovitelné zdroje nízkou a stabilní cenu elektřiny?
Text článku si můžete přečíst zde.
Chceme zachovat české teplárenství?
Text článku si můžete přečíst zde.
Protože některá tvrzení níže mohou samostatně vyznívat negativně, uvádíme na úvod, že celkově Modernizační fond přes dílčí výhrady vítáme a že jsme více než připraveni pomoci investorům s rozhodnutím, jak, kdy a do čeho investovat. Celý text si můžete přečíst zde.
Elektřina je pro současnou civilizaci běžnou součástí našeho života. Je druhem energie, který má všestranné využití, jde o ušlechtilou, snadno použitelnou formu energie. Z ekonomického pohledu se často říká, že je to zboží jako každé jiné, není to ale úplně pravda. Elektřina je komodita sui generis, neboli svébytné povahy. A tak k ní musíme přistupovat. Přes svoji relativně krátkou historii je elektřina běh na dlouhou trať. Velké změny se odehrávají, ale přicházejí postupně a trvají dlouho. Situaci pro názornost ukazuje obr. 1, který zachycuje vývoj výroby elektřiny v českých zemích od roku 1960 do současnosti. Energetika byla od počátku založena téměř výhradně na využívání uhlí a drobně doplněna vodními elektrárnami. Pak přišla za dlouhou dobu první jaderná elektrárna a za další dlouhou dobu i druhá. A až v dalším kroku přišly obnovitelné zdroje a začal se více využívat plyn. Celý text si můžete přečíst zde.
Prosluněná cesta k bezemisní energetice?
Text článku si můžete přečíst zde.